Má moje dítě ztrátu sluchu?

Máte podezření, že Vaše dítě trpí ztrátou sluchu? V tomto článku se dozvíte, co si ohlídat.

Znaky ztráty sluchu u dětí

Pozorovat reakce Vašich dětí na různé zvuky je tím snazší, čím jsou starší. Do čtyř měsíců věku může dítě umět například rozšiřovat zornice, krabatit čelo nebo se otáčet za zvukem. Po čtyřech měsících se snadněji pozoruje, jestli dítě reaguje na zvuk ze svého okolí. V této době totiž začíná pohybovat hlavou směrem ke zdroji zvuku a vypadá to, že poslouchá.

Pokud to vypadá, že neposlouchá, může to být známkou možné ztráty sluchu. Mezi další znaky ztráty sluchu u kojenců a batolat starších čtyř měsíců patří případy, když:

• dítě nereaguje na Váš hlas
• často se zdá nepozorné
• zdá se, že se u něj řeč rozvíjí pomalu
• do dvou let věku neumí spontánně promluvit nebo zkombinovat dvě (a více) slova
• do tří let věku Vy jakožto hlavní pečující osoba nerozumíte, co říká

Myslete ale na to, že existují i jiné důvody, proč Vaše dítě špatně slyší. Rýma nebo ušní infekce mohou způsobit dočasnou ztrátu sluchu a sluch se často obnoví, když infekce odezní. Starší děti ale často můžou mít ztrátu sluchu, když:

• se často ptají „cože?“ poté, co něco řeknete
• v konverzaci často reagují na něco jiného, než by měly
• začnou mluvit hlasitěji
• rozlišují uši na to, kterým „slyší líp“ a „slyší hůř“
• mají velmi nahlas televizi
• jejich vyučující tvrdí, že nedávají pozor

Díky sluchu se správně rozvíjí také řeč, jazyk, sociální schopnosti a vzdělání. Pro batole znamená hlas rodičů také něco, díky čemu se s nimi sbližuje a buduje si důvěru. Takže je důležité problémy se sluchem odhalit co nejdříve a zvolit vhodnou léčbu. 

Profesionální zhodnocení sluchu u dítěte

Ještě v porodnici Vaše dítě možná podstoupilo různá vyšetření, například screening sluchu, ale ztráta sluchu se může rozvinout i později. Pokud u svého dítěte registrujete příznaky ztráty sluchu, měli byste se obrátit na lékaře a získat žádanku k foniatrovi. Foniatr může provést různé testy podle věku, aby určil, jestli má Vaše dítě ztrátu sluchu a jaká je její konkrétní podoba. Foniatr obvykle provádí následující vyšetření:

• Vizuálně posílená audiometrie – učí dítě spojit si zvuk s určitým vizuálním prvkem. Jakmile dítě ví, jak spolu souvisí, bude lékař měnit výšku a hlasitost zvuku, aby zjistil nejtišší zvuk, který dítě slyší. Tento test se obvykle provádí u dětí od šesti měsíců do dvou a půl let.
• Audiometrie podmíněnou hrou – dítě dostane sluchátka a jakmile uslyší určitý zvuk, má provést určitý úkon. Jakmile si, podobně jako u vizuálně posílené audiometrie, vytvoří spojení, bude se měnit výška a hlasitost zvuku. Tento test se provádí u dětí od roku a půl do pěti let.
• Tónová audiometrie - je pro starší děti a podobá se testům sluchu pro dospělé. Dítě dostane sluchátka a bude zvednutím ruky nebo stisknutím tlačítka hlásit, když uslyší určitý tón.
• Kostní vedení – při tomto vyšetření se používá vibrační zařízení, které se nasazuje na uši a rozechvívá je. Test určí, které části ucha nefungují.
• Tympanometrie - vyšetřuje flexibilitu bubínku a zjišťuje se, zda ztrátu sluchu nezpůsobuje právě ten.

Na základě výsledků testů může foniatr doporučit léčbu vhodnou právě pro Vaše dítě. Ztráta sluchu způsobená nachlazením nebo tekutinou středního ucha se dá léčit mnoha různými způsoby: někdy prostě jen stačí počkat, až dítě povyroste, a problém se středním uchem se vyřeší přirozeně. Ve vážnějších případech je třeba provést drobný chirurgický zákrok, který tekutinu uvolní. Pokud Vaše dítě trpí ztrátou sluchu, která s nachlazením nebo středním uchem nesouvisí, může mu být doporučeno sluchadlo.

Rozhodnutí pořídit sluchadla je důležitým krokem vedoucím ke zlepšení sluchu i ve velmi nízkém věku – a jsou vhodná i pro velmi malé děti.

Existuje řada věcí, které způsobují ztrátu sluchu u dětí, a některé problémy se sluchem jsou jen dočasné – například po nachlazení nebo infekci v uchu. Mezi další příčiny patří:

• Nahromaděná tekutina ve středním uchu, která je u malých dětí běžná.
• Infekce, které se rozvinou už v děloze nebo při porodu a způsobí zhoršující se ztrátu sluchu.
• Dědičnost – například otoskleróza, kvůli které uši nebo nervy nefungují, jak by měly.
• Poškození kochleárních nebo auditorních nervů – například v důsledku zranění hlavy, vystavení se hlasitému hluku nebo operace hlavy.
• Málo kyslíku při narození (kvůli dušení při porodu).
• Nemoci, například meningitida nebo encefalitida, během obou dochází k otoku mozku.